Ohlédnutí za zahradní sezónou 2023 s malým miminkem

Rok 2023 na naší přírodní zahradě pro mě byl asi doposud tím největším otazníkem. Byla jsem těhotná a věděla jsem, že porodím někdy v létě. Netušila jsem jak moc budu s pupkem schopná zahradničit a jak moc budu schopná zahradničit s malým miminkem. Žádné velké plány nebo experimenty se nekonaly, ale již z jisté setrvačnosti jsem si připravila sadbu a záhony jakoby se nechumelilo. Nakonec jsem na zahradě trávila nejvíc času za poslední roky.

Rizikové těhotenství a rekonstrukce bytu

Tohle byly asi dva největší stresory. Rizikové těhotenství jsem měla kvůli předchozím potratům a rekonstrukce mi znemožnila pobyt doma v bytě. Po zdravotní stránce jsem se ale cítila dobře. Samozřejmě jsem se šetřila, ale táhlo mě to na zahradu. První zimní měsíce jsem ještě trávila doma, ale od března přítel započal rekonstrukci bytového jádra svépomocí a já se přesunula k mamce domů. No vynechám detaily jako spaní ve společné posteli s mojí mamkou :D. Zahrada se pro mě opět stala únikem od stresu, že se rekonstrukce protáhne (protáhla) a nestihne se do porodu (stihla s nedodělávky).

Tradičně jsem zahradnickou sezónu započala lednovou výměnou semínek na Instagramu, kterou pořádáme pod hashtagem #vymenimseminka23. V březnu jsem si pak vysela první papriky a poprvé jsem je měla pod umělým světlem.

Pěstování sadby zeleniny pod světlem

Dlouho jsem laškovala s myšlenkou, že by si mé sazeničky v zimě a brzkém jaře zasloužily více světla v podobě zářivky. Světlo jsem vybírala opravdu dlouho. Na internetu zas tolik informací o přisvěcování zeleniny není a nikdo z mého okolí nic takového neměl. Nakonec jsem rozhodla pro zářivky, které používá i Botanický ústav Akademie věd České republiky a zakoupila následující set:

• 2 x zářivky Narva LT-T8 Bio Vital 36W
• svítidlo ecolite
• digitální časový spínač ecolite

Táta mi vyrobil jednoduchý stojánek pro svítidlo, abych jej mohla snižovat a zvyšovat podle toho, jak sazenice porostou. Jednalo se o velice jednoduchý základní setup, který mi umožnil předpěstovat asi 20 paprik a brukvovitou zeleninu (ano, opět jsem se o ní pokusila).

Svícení fungovalo skvěle a sazenice rostly jedna báseň. Poprvé jsem i použila výsevní substrát bez rašeliny z Lidlu. Nakonec se ukázalo pár smutnic, které jsem pochytala žlutými lepovými destičkami. Naštěstí vše rostlo bez problému. Díky svícení jsem se tak krásně vyhla vytáhlým sazenicím.

Jaro s pupkem, Májou a zahradou

U mamky, ale hlavně v uzavřeném bytě, už mi začalo být těsno, a tak jsem si nechala napsat neschopenku na chalupu (čti zahradu). Přítel chodil z práce na střeše do práce na bytu, přesto si našel čas mě na zahradě navštěvovat alespoň nějaké večery. Byla jsem po většinu dne sama, těhotná, jen se psem a zahradou. Mamka, která mi byla velkou oporou se snažila na chalupu jezdit a pomáhat mi kdy jen jí to šichty dovolily.

Naštěstí záhony byly víceméně připravené již z podzimu. Začal vykukovat česnek, který jsem měla z nové sadby od souseda a já začala vysévat další zeleninu s tím, že se to nějak podá i s malým miminkem.

Od dubna jsem byla ve třetím trimestru, ale břicho mi dovolovalo nějaké to sázení. Přeci jen jsem záhony trochu přizpůsobila mému změněnému stavu. Na experimentálních záhonech bez rytí na zahradě v pronájmu ve vedlejší vesnici jsem s pomocí mamky zasadila jen brambory, jakože budou bez práce. V sezóně jsem je pak skutečně jen jednou zběžně okopala a jinak celá zahrada v pronájmu šla na vedlejší kolej. Více péče se dočkala až od přítele na podzim.

Na mamky zahradě, tedy tam kde mám zeleninové záhony, jsem také byla střízlivější a nerozjížděla příliš velkou divočinu v podobě polykultury. Volila jsem jednoduché monokulturní sekce určitých typů zelenin nebo smíšené kultury. Šlo mi hlavně o to, aby vše bylo jednoduché na péči a abych v řádcích mohla pracovat s plozkořezem, tedy abych se nemusela ohýbat.

Vysela / zasadila jsem ven hlavně červené řepy, kedlubny, mrkev, petržel, pár rajčat, cuketu, zelí, květák (na zkoušku), saláty, fazole a hrách. Do skleníku pak saláty, okurky a papriky. Jak se tomu dařilo?

Ach to počasí…

To by bylo, abych zde neměla kapitolku, kde si jako správná zahradkářka nebudu stěžovat na počasí. Rok 2023 byl jeden velký extrém v podobě sucha, horka a pak vlastně i dešťů. Na jaře, když jsem rozjela všechny výsevy a zasadila sazenice prakticky nepršelo, jakože vůbec. Marná snaha hypnotizovat meteo-radar a doufat, že se ty mraky nad ČR stočí k nám.

Nějakou vodu jsme měli nachytanou v nádržích a občas jsem záhony prolila, ale nakonec to sklouzlo k tomu, že jsem vodu dávkovala přímo pod sazenice, nejčastěji zelí a květáku, ze kterých ve finále stejně nic nebylo. Prostě to nevyrostlo. Doma pod světly sazenice vypadaly hezky, myslím, že jsem je i zodpovědně otužovala, ale z brukvovité zeleniny jsem sklidila jen krásné kedlubny giganty. Proč zrovna jim se dařilo nevím, ale podmínky měly téměř identické. Samozřejmě jsem měla zamulčováno, bez mulče bych nejspíš nesklidila vůbec nic.

Ať žije mulč

Všechno ostatní rostlo standartně dobře a nevyžadovalo pravidelnou zálivku. Ano i v extrémních tropech a suchu lze s minimem zálivky vypěstovat rajčata a dýně. Hned na jaře jsem na záhonech držela mulč a vysazovala do ní. Mulčovala jsem promíchaným koňským hnojem, posekanou trávou a zbytky listí a natě z podzimu. Pod mulčí se držela vlhká kyprá půda, ale v průběhu sezóny se mulč začala už dost rozkládat a chtělo by to přidat. Na to už ale nebyl čas.

Mulčovala jsem i ve skleníku a pod papriky a okurky nastlala samotnou zavadlou posekanou trávu.

Druhá sezóna ve skleníku

Ve skleníku jsem jen prohodila strany, kde jsem pěstvala okruky a papriky. Na brzkém jaře jsem tam rozhodila zbytek holubince, lehce zapravila do povrchu zeminy a vidlemi provzdušnila. Okurky jsem vysela přímo a pravidelně zalévala. Papriky jsem zasadila a věnovala jim to nejlepší co jako zahradní influencerka mám….hnojík, mykorhizu symbiom, hnojivo ze slepičinců weiky a prášek z vaječných skořápek. To samé jsem myslím dávala do důlků i ven k dýním a rajčatům. Musím říct, že tyto plodiny skutečně rostly skvěle.

S přítelem se nám ale vůbec nepovedla opora pro okurky salátovky. Jako loni jsme vedli po celé straně skleníku drát pro oporu, ale místo provázku pro konkrétní rostliny, jsme dráty vedly až na zem k rostlinám a okurkám se na ty dráty moc nechtělo. Provázky jsou rozhodně lepší a k drátům už se nevrátím. I tak těch okurek ale bylo dost. Na dráty jsem jim aktivně pomáhala a pak už jsem je nechávala plazit i po zemi a ono to nějak plodilo.

Papriky jsem měla asi deset druhů sladkých a z pálivých jen jalapenos na nakládání, protože mám ještě plno sušených z předchozích sezón. Nakonec jsme těch sladkých paprik měly opravdu dost a začaly plodit i poměrně brzy, díky včasnému předpěstování pod umělým světlem. Odrůdu Liebesapfel jsem sklízela již koncem července.

Porod v tropu

Malej si nakonec dával docela na čas a já přenášela až do tropického července. V té době se záhony už musely spolehnout na sebe a skleník zaléval mamky Jára.

Po porodu jsem samozřejmě s malým byla doma. Rekonstrukce se stihla opravdu jen tak tak, s tím, že jsme v posledních dnech před porodem uklízeli byt od suti a prachu. Nebylo všechno hotovo, ale voda tekla, záchod splachoval a zbytek už se dokončoval tzv. za běhu.

Jenže, ty tropy mě v bytě se všemi třemi okny na jih naprosto ničily. Nedalo se tam vydržet, a tak jsme se rozhodli, že se přesuneme opět na chalupu do zděného baráku, kde opravdu bylo o poznání lépe. Přítel s námi byl prvních 14 dní nonstop a tak jsem stihla i něco málo na té zahradě.

Jaká byla sklizeň?

Sklizeň byla uspokojivá. Nejhorší byla asi mrkev a petržel. V tom suchu mi vůbec nevzešla, takže mi nakonec došla trpělivost a ten záhon v meziřádcích z obav, že nebude čas ani síla jen zamulčovala a v srpnu tam vysela zelené hnojení.

Nevyrostl ani květák a zelí bylo miniaturní. Asi mi to není souzeno, již jsem se o to pokoušela několikrát, ale tentokrát mé snahy definitivně pohřbilo sucho. Jen kedlubny přežily tropy i nálety dřepčíků a na konci léta se skvěle rozjely a nakonec dorostly úctyhodné velikosti.

Mohla bych ještě vyzdvihnout sklizeň červené a salátové řepy. I s malým jsem zvládla zavařit spoustu sklenic červené řepy a má mamča si zavařila dost i pro sebe.

Překvapila mě sklizeň brambor. Co se záhonu a zeminy týče, tak myslím, že v již rok rozloženém koňském hnoji na experimentálním záhoně bez rytí měly skvělé podmínky. Samozřejmě, že kdyby měly více vláhy, tak úroda mohla být vyšší. Ale i tak jsem sklidila dvě přepravky krásných a poměrně velkých brambor, které máme do teď.

Léto a podzim na zahradě s miminkem

První týdny v červenci byly s Tomáškem opravdu složité. Na záhony jsem maximálně vyběhla na kochačku, rychlou sklizeň, ale jinak jsem se naplno věnovala malému. Srpen už byl co se naší souhry lepší a tak jsem měla čas začít úrodu zpracovávat.

Jak se postupně uvolňovalo místo na záhonech, tak jsem na prázdná místa vysela zelené hnojení. To na mých záhonech testuji teprve druhým rokem a letos jsem vysela hned tři druhy:

• luskoobilnou směs
• svazenku
• hořčici

Pozoruji a budu pozorovat jak se tyto druhy osvědčí a na příští rok chystám o zeleném hnojení článek na blog. Prozatím jsem před zimou porost zeleného hnojení vzala jen srpem, protože vše šlo na květ, hořčice jako první. Nechtěla jsem aby se vytvořila semena.

No a pak napadl sníh a udeřily docela silné mrazy. To už jsme ale byli doma v Mostě a na zahradu se dostávali naprosto sporadicky. Po oblevě jsme v prosinci stihli ještě zasadit česnek z mé sadby a já osázela několik květináčů okrasnými cibulovinami ve stylu lasagne.

Sklidili jsme toho dost

Nakonec se sezóna vyvedla nad očekávání. Neměla jsem je veliká. Když se zamyslím, tak na to sucho na jaře, tropy v létě a můj nedostatek času v hlavní sezóně, se sklidilo opravdu dost zeleniny a opět jsme zásobovali nejen nás, ale i bližší rodinu.

Co se těhotenství a mateřství týče, tak jsem měla štěstí, že nejvíce práce jsem odvedla na jaře, kdy jsem ještě byla schopná. V konečné fázi těhotenství už vše bylo na svém místě, zamulčované a připravené na všechno, co si pro nás rok 2023 přichystal.

Pro rok 2024 mám plány už větší, i když v konečném důsledku to s malým lezoucím batoletem bude nejspíš ještě náročnější než s ležícím miminkem. No uvidíme…:)